HISTORIE
Maltézáček je plemeno velmi staré. Pokládá se vůbec za nejstarší evropské trpasličí plemeno, jeho původ se ztrácí v temnu času. Jeho prakolébkou bylo zřejmě území kolem Středozemního moře. Existují i domněnky, že v dávné minulosti maltézáček ovlivnil svým zevnějškem dokonce i vývoj malých plemen v Tibetu, Číně a Japonsku. Jsou to však jen dohady, spolehlivé doklady chybějí. Musíme se proto spokojit s novodobým určením země původu, kterou je Itálie, a ta vypracovala standard, podle kterého se v celosvětovém měřítku nyní plemeno chová. Zásluhu na současném nevšedním vzhledu maltézáčka mají především angličtí šlechtitelé, kteří vytvořili nádherného psíka s hedvábnou, lesklou a extrémně dlouhou srstí. O maltézáčkovi pocházejí konkrétnější a spolehlivější údaje až z doby blízko před začátkem našeho letopočtu. Je však více než jisté, že toto plemeno existovalo již dávno předtím. První písemné zmínky jsou z doby rozvinutého řeckého a římského písemnictví a poskytují první skutečně spolehlivé záchytné body o existenci malého, dlouhosrstého bílého psíka, který byl hýčkán ve všech kruzích řecké a římské společnosti a jemuž byla dokonce dávána jména slavných žen a populárních tanečnic.

POVAHA A VLASTNOSTI
Povrchní pozorovatel by se mohl domnívat, že maltézáček je pouhé klubíčko bílých chlupů a jinak je to tvor bez temperamentu a výraznějších vnějších povahových projevů. To by však byl omyl. Je to sice pes, který byl po mnoho staletí hýčkán a obklopován péčí a přepychem, a přesto to není zhýčkaný pes. Je to spíše pes ješitný. Vytváří dojem, jako by byl hrdý a pyšný na svůj zevnějšek a úpravu, a vůči cizím lidem to dává najevo očividnou nepřístupností. Prostředí, ve kterém od nepaměti žil, způsobilo, že si potrpí na pohodlí a příjemný život. Je rád středem pozornosti. Nepotřebuje mnoho výběhu, je skromný na prostor, není štěkalem, a proto se znamenitě hodí i do malého bytu.
V chování je příjemný, něžný, vysoce přítulný, citlivý, oddaný a mazlivý. Je to zvědavý, veselý a čilý, velmi inteligentní a zároveň přizpůsobivý pejsek. Bystře pozoruje veškeré dění v rodině kolem sebe a často přispěje k tomu, aby zavládla dobrá nálada. Ne nadarmo se o něm tvrdí, že je to malý rodinný klaun, plný roztodivných rozveselovacích nápadů. Nedůvěřuje cizím lidem, ale zbožňuje všechny členy své rodiny.
I když je živé povahy, není nikdy svárlivý, takže může být chován i v malém městském bytě s mnoha jinými jedinci, aniž by hrozilo nebezpečí svárů a rvaček.
Není citlivý vůči suchému chladu ani na pohyb ve volné přírodě, který naopak velmi miluje.
Co je jaksi v rozporu s jeho zevnějškem, je skutečnost, že je výborným ostražitým hlídačem. Není to tedy jen hezká hříčka, nýbrž je to také opravdový pes.
Škarohlídové o něm tvrdí, že bývá často náladový, vznětlivý, samolibý a až příliš sebevědomý. To se však může vytýkat psu každého plemene, neboť pes je vždy takový, jakým ho udělá člověk, který ho výchovou ovlivňuje. Maltézáček zpravidla rád cestuje. V autě nijak netrpí a rád chodí na výstavy.
Kdo chce, může maltézáčka snadno vycvičit, poněvadž inteligence tohoto malého psíka je velmi vysoká. Maltézáček se velmi rád a rychle učí, pokud jsme schopni vysvětlit mu, co od něj požadujeme. Netrvá dlouho a pes bezvadně poslouchá.

ÚPRAVA A PÉČE
Mnozí se při pohledu na bělostnou, splývavou srst malého maltézáčka ptají, kolik takový pejsek potřebuje péče. Ve skutečnosti není tak obtížné udržovat maltézáčka v dokonalém stavu, věnujeme-li mu denně alespoň několik minut. Horší ovšem je , zanedbáme-li tuto poměrně malou péči delší dobu. Potom ovšem uvést srst maltézáčka do náležitého stavu vyžaduje velkou trpělivost a někdy je potřeba vyčesávat a zplstnatělé chuchvalce odstraňovat po částech velmi dlouho. Naštěstí existují kosmetické prostředky, které tuto práci dokáží usnadnit.

KVALITA SRSTI
Srst maltézáčka je jeho největší ozdobou. Oslňuje svou bělostnou třpytivostí a nádherou. Má být velmi hustá, zářivá, lesklá, těžká, bohatá a velmi dlouhá. Její textura je hedvábná. Kromě lesku, délky a zářivé bělosti má veškerá srst padat k zemi jako těžký plášť přilehlý k tělu, přičemž chlupy musí být rovné a stejnorodé, to znamená, že srst nemá být ani kadeřavá ani chundelatá. Srst jako celek má být co nejskvělejší. V mase padající a k tělu přilehlá srst dává vyniknout jen nejvíce vystouplým tělesným tvarům. Charakteristický znak srsti maltézského psíka je v jejím lesku a v její váze. Absolutně to nemá být vlna, ale hedvábí, a to hedvábí nejlepší kvality. Je to vlastnost i nejobtížněji dosažitelná, ale nejdůležitější.
Dovolte tedy opakovat: srst má být z hedvábí, má být lesklá a těžká, přiléhavá k trupu, chlupy přirozeně těsně spolu spojené, aniž by tvořily chumáčky nebo kadeře. Celá masa srsti má co nejvíce zářit. Ve stupnici bodování je bělost až po lesku. Můžeme se setkat s jedinci bělostné a dlouhé srsti, ale hebké, lehké a vybledlé, tj. bez lesku. Je mnohem více maltézáček s barvou srsti bledé slonoviny, s masou vlasu těžkého a lesklého, než maltézáček sněhobílý, bez lesku s chlupy lehkými a hebkými. Kvalita srsti je dědičná. Kartáčování a česání umožní samozřejmě dostat psa do lepšího stavu, ale krásnou srst vytvoří pouze jedinci pro tuto kvalitu vybraní.

PÉČE O SRST
Péče o dlouhou srst maltézáčka je sice náročná, nicméně při použití kvalitní kosmetiky se čas potřebný k udržení jeho krásného vzhledu zkrátí na minimum. Odměnou za Vaši péči Vám bude spousta lásky a oddanosti od tohoto psího aristokrata.
Nejvíce péče srst potřebuje v období přeměny štěněčí srsti za dospělou. To je nutné kartáčování a česání skutečně denně. Také je to nutné z toho důvodu, aby si štěně zvyklo na pravidelnou péči. Zralá, dospělá srst vyžaduje frekvenci česání podstatně nižší, většinou 1 - 2 krát týdně podle typu a kvality srsti.
Jiná je péče o srst maltézáčka "mazlícího" a jiná o výstavního. Domácího mazlíčka stačí zhruba jednou za měsíc až 2 měsíce vykoupat, použít kondicionér, nejlépe denně čistit srst pod očima,    2 krát týdně rozčesat a čas od času, pokud je srst vysušená, použít olej.
Péče o srst výstavního maltézáčka je mnohem náročnější. Výstavním maltézáčkům se většinou srst natáčí do speciálních hedvábných nebo igelitových natáček. Srst v natáčkách musí být vždy mastná aby nedocházelo k nežádoucímu lámání srsti. Natáčky se musí přečesávat opět podle potřeby a v závislosti na typu a kvalitě srsti, většinou 2 krát týdně. Nutné je také časté koupání - tj. jednou za týden maximálně za 14 dní.
Srst maltézáčka nelíná, tj. nevypadává hromadně systematicky na jaře a na podzim, aby byla nahrazena novou srstí. Chlupy vypadávají jednotlivě. Uvolněné chlupy se odstraňují při každodenním kartáčování. Je to velká výhoda, neboť maltézáček je po celý rok bohatě osrstěn a dům nebo byt není nikdy poset nežádoucími chlupy.
O důležitosti péče o srst se nejlépe přesvědčíme tehdy, když uvidíme zanedbaného, špinavého a neupraveného maltézáčka, se srstí zplstnatělou a uzlovatou. Takový pes s neošetřovanou srstí je k nepoznání a působí dojmem neušlechtilého psa.
Maltézáček špatně snáší vlhkost a z ní vyplývající vlhký chlad. Suchý chlad mu ani tak moc nevadí. Vrátí-li se maltézáček z procházky vlhký, musíme ho důkladně vysušit fénem. Jinak je jeho organismus poměrně velmi odolný a přesto, že jde o plemeno velmi staré a prošlechtěné, dožívá se maltézáček vysokého stáří. Věk 16 až 18 let není žádnou zvláštností.

 

Poznámka autora:

Tyto informace nejsou z mé hlavy. Pocházejí ze stránek www.kynologie.cz, kde naleznete podrobný popis plemene. Věřím, že jsem se nedopustil ničeho špatného, a že tyto informace vám pomohou při správném výběru vašeho domácího mazlíčka.